Animeblog.cz | Recenze » Byousoku go senchimetoru

Recenze: „Byousoku go senchimetoru”

Přečteno: 5819x | Vydáno: 6.1.2013 | Upraveno: 22.6.2014

Byousoku go senchimetoru / 5 Centimeters per Second / 5 centimetrů za sekundu

Po úvodní spíše experimentální tvorbě a jednom celovečerním počinu vstoupil Makoto Šinkai nesmazatelně do povědomí diváků celovečerním filmem tvořeným trojicí volně navazujících emotivních příběhů, který nejenže znovu potvrdil jeho mistrovství ve vyjádření pocitovosti, ale umístil ho i na samou špici animace.

Triáda volně navazujících příběhů postupně dospívajícího Takakiho Tóna, který je tak jako jeho osudová láska Akari Šinohara kvůli práci rodičů nucen často střídat školy dá se říct po celém Japonsku.

V Bjósoku znovu Makoto Šinkai už bez sci-fi prvků rozvíjí myšlenku životních překážek a osudových rozhodnutí, které velmi podobně, avšak znatelně více fantazijně, rozehrál v Hoshi no koe.

Příběh první – Ókašó – Květy sakury – představuje chlapce Tóna a dívenku Akari jako děti na základní škole, které kvůli svým osobním důvodům kamarádí především samy spolu.

Než se dostanou na stejnou střední, Akari je nucena přestěhovat se s rodiči z Tokia kus na sever a Tóna zase vbrzku čeká stěhování na jih na ostrov Tanegašima. Kdo snad má trošku detailnější představu o geografii Japonska (jasně, že nemá, já jsem taky neměl, proč by taky, že jo…) ví, že je to opravdu pořádný kus cesty.

Tóno si s Akari dopisuje a před vlastním stěhováním se náhle rozhodne, že dokud může, Akari v novém bydlišti navštíví. Osud tomu chtěl, aby se tak stalo na jaře, kdy rozkvétají sakury, jejichž kvítky – ale nesmím „spoilerovat“, má to vliv na atmosféru, takže nic neprozradím. Jaro se však opozdilo a místo květů sakur padá sníh. Ten zkomplikuje dopravu a škodolibě hrozí Tónovo setkání s Akari zcela překazit… Já měl při sledování zase pocit zadostiučinění, že i v Japonsku mohou mít vlaky zpoždění – a to, jak uvidíte, opravdu pořádné. Vlaky jsou vůbec Šinkaiovým oblíbeným motivem, zde je jich i s nádražími opravdu plno a za zmínku stojí, že scény jsou reálné – zachycená místa jsou naanimovaná podle skutečnosti.

Příběh druhý – Kosmonaut – zastihne Tóna na střední a posléze i vysoké škole už na ostrově Tanegašima, kde se mimochodem nalézá sídlo japonského kosmodromu a skutečné agentury NASDA, což má v příběhu rovněž svou funkci. Celá trilogie příběhů je skrz naskrz realistická, Tóno se proto kosmonautem nestává, jak by název filmového partu mohl naznačovat, motiv ale prolíná s jeho fantazií a přímo psychoanalyticky odhaluje potlačená přání a tužby, které si Tóno kvůli duševní rovnováze nehodlá připustit.

Hned na střední, kam Tóno přestoupil, se do něj na první pohled zamiluje dívka Kanade Sumido (familiárně Kanae), z jejíž pozice je tato část příběhu vyprávěna. Beznadějně ztracena ve svých tužbách se snaží Tónovi přiblížit a nakonec i najít odvahu mu vše říct, když ji Tóno stále nepovažuje za nic víc než jen za dobrou kamarádku…

Příběh třetí – bezejmenný – Tóno i Akari se vrací do Tokia. Tóno zde pracuje jako programátor a má tříletý vztah s jinou, blíže nepředstavenou, ženou. Akari je zasnoubená. Náhodou se za rozkvetlých sakur letmo potkávají na železničním přejezdu…

Úžasné je, že místa z filmu skutečně existují, takže kdo chce, třeba s Google Earth se může po stopách Bjósoku bez potíží vydat. Zde je odkaz na pár foto důkazů: reálné scény – sugoi ne :) ?

» Moje hodnocení anime

10/10